Osobnost Ivana Hlinky propojila dvě nejúspěšnější generace českého hokeje. Jako hráč vynikal skvělou kličkou i střelou a ve zlatých 70. letech získal tři tituly mistra světa. Když později trénoval, vyhrával slavné bitvy díky osobité psychologii. „Hlavně se z toho nepo…“ znělo jeho heslo v těžkých chvílích, stejně jako když se vítězilo.
Vysoký chlap s výraznou pěšinkou patřil k těm hokejistům, kteří vyčnívají na ledě i v kabině. Odmalička platil za lídra a svým charismatem přitahoval i pozornost nehokejových fanoušků. Zbytečné lichotky? Na ty ho neužilo. Hlinka mluvil vždy jasně, na rovinu, bez příkras a vytáček. Když obul brusle, vynikal ohromnou bojovností za jakéhokoliv stavu. Střílel, přihrával, burcoval spoluhráče. Jak sami často vzpomínají, chtěl porazit i Marťany.
V mateřském Litvínově válel od šestnácti let, poprvé nastoupil v sezoně 1966/67. Ve žlutočerném dresu vyhrál Zlatou hokejku, byl nejproduktivnější hráč ligy i nejlepší nahrávač. Už ve dvaceti jej trenéři povolali na jeho první mistrovství světa ve Stockholmu. Tehdy, na jaře 1970, si ze Skandinávie přivezl bronzovou medaili. O rok později ve švýcarském Bernu a Ženevě přispěl čtyřmi góly nejen ke světovému stříbru, ale i k titulu mistra Evropy.
Velká jízda pokračovala na olympijských hrách v Sapporu v roce 1972. Tam vyhlášený centr s jednadvacítkou na dresu pomohl pěti trefami do soupeřových sítí ke skvělému bronzu. O pár týdnů později na domácím mistrovství světa splnil sen několika generacím československých fanoušků. Národní tým tehdy po dlouhých třiadvaceti letech ukořistil trofej pro mistry světa! Hlinka si v obou případech velmi dobře rozuměl v útoku s Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným. V dalších letech přispěl k bronzu z Moskvy a dvěma stříbrům z Finska a Německa.
Jeho nejslavnější hráčské období ale přišlo na konci 70. let. Na olympiádě v Innsbrucku 1976 stejně jako na Kanadském poháru uniklo Čechoslovákům prvenství o vlásek. Na jarním světovém šampionátu v Katowicích se už ale sedmibrankový střelec Hlinka znovu radoval z mistrovského titulu a zlatý hattrick zkompletoval o rok později i díky svým devíti gólům na mistrovství světa ve Vídni. Pohár zvedl nad hlavu spolu s Jiřím Holíkem, se kterým v jedné řadě předváděl na ledě opravdové lahůdky.
O rok později hostila světový šampionát znovu Praha. Hlinka se stal kapitánem národního týmu a mocně toužil dobýt před domácími fanoušky znovu hokejový Everest. Se čtyřmi góly a deseti asistencemi skončil druhý v kanadském bodování turnaje a byl zařazen do jeho all star týmu. Jenže co naplat, Čechoslováci při stejném počtu bodů i skóre ze vzájemných zápasů skončili v konečném účtování o jediný gól za Sovětským svazem. Mistrům světa z předchozích dvou let tak pověsili na krk alespoň stříbrné medaile, stejně jako na následujícím šampionátu v Moskvě. S nejcennějším dresem se Hlinka rozloučil bronzem z mistrovství světa 1981 ve Švédsku.
Když mu bylo jednatřicet, mohl zkusit štěstí ve slavné NHL. Za Vancouver nastupoval spolu se svým litvínovským „dvojčetem“, obráncem Jiřím Bublou, a v sezoně 1981/82 se oba probojovali do finále Stanley cupu. Tam jim stopku vystavila vítězná dynastie New York Islanders. Zahraniční kariéru rodák z Mostu dovršil ve švýcarském EV Zug, kde odehrál dvě sezony, a po dvou dalších letech v milovaném Litvínově vysvlékl na jaře 1987 výstroj naposledy.
Plynule ale z role hráče přešel do pozice trenéra, k níž byl svými vlastnostmi předurčen, a brzy už vedl reprezentaci. V letech 1992, 1993 a 1997 získal s národním týmem bronzové medaile, než přišel absolutní vrchol. Hry v Naganu, na kterých mohli poprvé v historii startovat profesionálové z NHL.
Hlinka předvedl báječný instinkt i cit pro sestavu. Kapitánem mužstva určil veterána Vladimíra Růžičku, z Philadelphie vytáhl pozdějšího střelce zlatého finálového gólu Petra Svobodu, který z Československa emigroval v 80. letech, a jehož mateřštinu už silně poznamenal život za oceánem. Výrazný prostor dostali hráči z domácí extraligy a v brance nestál nikdo jiný, než Dominik Hašek. Experti rozhodně nepasovali český tým do role favorita. V play-off se ale ukázalo, že Hlinka vybral správné hráče. Když Češi ve čtvrtfinále vyřadili Američany, mohlo se zdát, že dosáhli maxima. Jenže oni v dalším kole zacvičili v penaltovém rozstřelu s Kanadou a ve finále díky Svobodově petelici od modré čáry přemohli i velké Rusko. Mýtus jménem naganské vítězství byl na světě.
Úspěšný trenér ještě ten rok na světovém šampionátu ve Finsku oslavil s týmem bronzové medaile a posléze v Norsku získal poprvé a naposledy v roli trenéra titul mistra světa. Jeho kvality ocenil Pittsburgh, který Hlinka necelé dvě sezony vedl coby první hlavní kouč, jenž přišel z Evropy. Následně působil v ruském Omsku.
Svoji další reprezentační štaci, Světový pohár 2004, už ale nestihl. Pár týdnů před turnajem podlehl následkům dopravní nehody u Karlových Varů. Čeští hokejisté na počest „velkého šéfa“ přivezli z Toronta fantastické bronzové medaile.
#legendapomaha
Nezapomeneme! ❤️💙🤍
Neuvěřitelných 18 let. ❤️ Vzpomínáme!
17 let od tragického úmrtí Ivana Hlinky. Vzpomínáme! ❤
71 let❗Přesně tolik by dnes oslavila legendární postava českého i světového hokeje a tvář našeho projektu - pan 𝗜𝘃𝗮𝗻 𝗛𝗹𝗶𝗻𝗸𝗮 ❤ Zavzpomínejte s námi...
Archivní foto 📸 www.nhl.com