​Vlastimil Bubník. Čtyřikrát reprezentoval naši zemi na olympiádách, devětkrát na mistrovství světa a co se týče brněnského mančaftu, ten dovedl k jedenácti titulům. „Bubál byl ten, kdo rozhodoval. Jeden z nejlepších hokejistů, kterého všichni uznávali a stále uznávají,“ hovoří na adresu Bubníka jeho bývalý spoluhráč a další ikona brněnského hokeje – Vladimír Nadrchal. Právě s legendárním brankářem jsme se v rozhovoru nejdříve vrátili vzpomínkami zpět v čase, abychom následně nahlédli do budoucnosti. V lednu totiž odstartuje projekt Legenda legendám a v rámci něj vyjedou desítky týmů napříč celým hokejovým hnutím s podobiznou své legendy na hrudi.

Vladimír Nadrchal se osmkrát zúčastnil mistrovství světa a s Kometou získal osm mistrovských titulů. Za Brno nastupoval po dobu osmnácti sezón a odehrál úctyhodných 476 zápasů. Patří tak mezi hráče Komety, kteří si odkroutili jednu z největších porcí utkání. Během své kariéry hokejového brankáře proslul svými maskami i pohybem v brankovišti. Vitální a plný elánu byl jednaosmdesátiletý Vladimír Nadrchal také při poskytování rozhovoru.

Projektem Legenda legendám si v lednu připomene řadu významných hokejových osobností. Kometa zvolila Vlastimila Bubníka. Jak na svého bývalého spoluhráče a kamaráda vzpomínáte?
Samozřejmě jenom v dobrém, poněvadž to byl jeden z nejlepších hokejistů. Persona, kterou uznával celý tým. Vyzařoval přirozenou autoritu, aniž by ho někdo volil nebo do toho byl nějakým způsobem tlačený. Bubál byl ten, kdo rozhodoval.

Vladimír Nadrchal v prosinci roku 2015, kdy se v Brně konaly Hokejové hry. Foto: Jiří Grulich.

Jak na vás působil v kabině?
Musím říct, že tam nebyl až tak výrazný. Hodně se ale angažoval v okolních věcech. Když někdo potřeboval pomoct, něco se muselo zařídit, vylepšit, tak tohle všechno šlo přes Vlastu. Probírali jsme to sice napříč celým týmem, ale rozhodující slovo a požehnání tomu vždycky dával Vlasta. Pak to všichni brali jako samozřejmost.

Které z jeho vlastností a dovedností byste vyzdvihl?
Na ledě i mimo něj byl velice chytrý. Co ho předcházelo, bylo sportovní myšlení a vytříbená technika. Když jsme trénovali samostatné nájezdy, uměl s brankářem ohromně zamávat. Stáhl si jej mimo brankoviště, položil si ho na led a perfektním způsobem byl schopný zakončit přes golmana do brány.

Chytrost prokazoval nejen v hokeji, ale také v dalších sportech, že?
Je to tak, on dělal vlastně všechno dobře. Ať už jsme hráli fotbal, tenis, volejbal, tak na něm šlo vidět, jak je talentovaný. V každé disciplíně byla poznat vyspělost a herní inteligence, která z vás dělá superhráče.

Vzpomínka brněnských fanoušků na Vlastimila Bubníka. Foto: Michal Eger.

Dokázal byste porovnat dobu, kdy jste exceloval na ledě po boku Vlastimila Bubníka, s dnešním hokejem?
Hrozně rád bych hrál v dnešní době. (smích) Ale samozřejmě jsem hrál rád i v době minulé. Ta však byla úplně odlišná, amatérská. Zaměstnání hokejista v podstatě neexistovalo. Dostávali jsme sice odměny, ale ty jsou v porovnání s dnešní dobou úsměvné. Nechodili jsme do toho s tím, že si chceme vydělat. Hodnoty byly jiné a podmínky doslova neporovnatelné.

Dá se tedy vůbec mluvit o výplatách?
Dostávali jsme odměny za vyhraný zápas. Za remízu jsme měli polovinu a nic dalšího nebylo.

Byla to tehdy velká motivace a další z faktorů, který vás hnal za výhrou?
I když to bylo málo peněz, všichni to vnímali jako přilepšení. Ano, hnalo nás to dopředu.